Temnota a Světlo - TaS-6.kapitola - Zbytek prázdnin

Jsem zvědav, jak vypadám!‘ pomyslel si Angel ráno druhého dne, kdy se probudil. Ihned se zvedl, ale hned spadl zpátky na postel… křídla ho totiž převážila! ‚Tý jo! Tohle ještě bude zajímavý!‘ dodal ve své mysli Angel a zvedl se, připraven na to, že si bude muset posunout těžiště, aby mohl normálně chodit.
Až na chodbu došel bez jediného škobrtnutí. Pak se vydal po schodech, ale trošku si o ně odřel křídla, ale přesto nenadával… agresivita zmizela! uvědomil si Angel a s úsměvem šel dolů do kuchyně.
„Ne, nedělám si z vás legraci! Harry Potter zemřel a ty, Alex, jsi byla poslední s kým byl viděn! Řekni mi…“ mluvil Brumbál, ale když si všiml Angela, nesměle postávajícího u dveří, tak zmlknul a zvědavě se na něj zadíval.
„Angele?“ otočil se na něj Artie a on jen kývl.
„Viděl ses v zrcadle?“ zajímalo malého chlapce a Angel zavrtěl hlavou.
„Tak se tam podívej co nejdřív!“ doporučila Alex svému bratranci a vrátila se zpět k Brumbálovi.
„Albusi, ty víš moc dobře, že já bych k ničemu takovému Harryho nenutila... a i kdyby, tak nedonutila, proto byl dost inteligentní, aby věděl, co by dával v šanc, kdyby se tam sám vydal! To, že ho Malfoy zabil není má vina!“ prohlásila, mírně naštvaně, Alex.
„Já netvrdím, že je to tvá vina, Alex! Jen si říkám, jestli mezitím není nějaká souvislost!“
„A jaká asi? Myslíš si, že bych proti němu nějak poštvala Devily?“
„Alex, já…“
„Stop, Albusi! Tobě ještě nedošlo, že v tomhle všem je něco víc?! Harry umřel - jasně jsem smutná, ale nebudu nijak hysterčit, protože jsem ho stejně moc neznala! Nyní jde o Devily, které necháváš na studiu v Bradavicích! Doufám, že si uvědomuješ, jakému všechny vystavuješ riziku, když tam dokonce jednoho z nich necháváš učit!“
„Spoléhám se na to, že tam budeš ty, Artie a Anna!“
„Sám jsi ale říkal, že jich je tam o jednoho víc!“
„Vás ale taky bude o jednoho víc!“ namítl rázně Arnold.
„Cože?!“ nechápal Brumbál, zatímco Alex vědoucně kývla a řekla: „Jasně, omlouvám se, ale zapomněla jsem na Angela! Albusi, Angel je můj a Arturův bratranec… jeho rodiče zemřeli, a proto bychom byli rádi, kdybys jej nechal studovat v Bradavicích!“
„Angelovi, nikdy nepochopím, jak mě ke všemu dokážete přinutit, ale Angela tedy beru také do Bradavic… aspoň vám pomůže s Devily! Nemáš proti tomu nic, chlapče?“ otočil se ředitel na Angela, který jen kývl hlavou a opět se vrátil ke své snídani.
„Ty jsi němý, Angele?“ otázal se Brumbál Angela a ten opět jen zavrtěl hlavou.
„Proč tedy nemluvíš?“ zajímalo Brumbála.
„Nepovažuji to za nutné, pokud mi pokládáte tyto otázky, pane!“ opáčil Angel a všichni se udivili jeho milého melodického hlasu, který jej (i Angelovy) poměrně zaskočil.
„Moudré odpovědi, chlapče… Arnolde, pošli mi prosím jeho materiály, Alex, s tebou si o tom promluvím ve škole, musím už totiž jít! Artie, buď hodný chlapec! Angele, rád jsem tě poznal! Nashledanou!“ rozloučil se starý muž a odešel z kuchyně. Mladší rodinní příslušníci mu mávli na rozloučenou, zatímco manželé Angelovi jej šli doprovodit za hranice jejich pozemku, aby se mohl přemístit.
„Řekneš mi vše o Devilech co přijdou do Bradavic?“ zeptal se Angel Alex, která řekla: „Jasně! Je skvělý, že už umíš zastírat křídla!“
„Cože?!“ zpanikařil Angel a podíval se na svá záda… a skutečně tam křídla neměl! Ale jakmile si přál ucítit jejich tíhu, tak se tam objevila a málem pod ním spadla židle.
„Týýýýýý vado, bratránku! Jak vidím, tak je většinou budeš muset mít skrytý!“ prohlásil Artie, jež si obdivně prohlížel jeho bílá křídla, která měla černé odlesky.
„Taky si myslím… ta barva je zvláštní! A to nemluvím o tom, jak vypadáš!“ přidala se ke svému bratru Alex.
„Jak?“ zajímalo Angela, který se trochu bál jít se podívat do zrcadla.
„Dobře… sice nejseš můj typ, ale vypadáš skvěle! Polovina školy se do tebe zblázní!“ zazubila se na něj Alex.
„Ukážeš mi prosím můj pokoj?“ otočil se Angel na Artieho, který už dávno dosnídal.
„Samo!“ souhlasil Artie a vyšel s ním do prvního patra, kde na konci chodby byly dveře z ořechu, na nichž bylo napsáno Angel!
„Tak jdi dovnitř! Vybal si a zvětši oblečení! Pokud to neumíš, tak řekni mámě! Zatím čau, já budu na zahradě!“ řekl Artie a otevřel okno na konci chodby, ze kterého vyskočil, ale před pádem jej zachránila jeho křídla, která se objevila těsně před jeho pádem na kamenné bloky dlažby.
Angel tedy vešel do svého pokoje a byl ihned jako u vytržení! Stěny byly světle modré, koberec tmavě modrý, nebesa kolem jeho postele byla z tyrkysové látky a jeho sametové povlečení bylo nebesky modré. Veškerý nábytek (psací stůl, židle, skříň, knihovna, i druhej stůl) byly z ořechového dřeva a vše bylo minimalisticky ozdobeno.
V pokoji byly ještě jedny dveře, za nimiž se nacházela koupelna! Angel do nich vešel a udivilo ho obrovské zrcadlo… i když on si zezačátku nemyslel, že je to zrcadlo, ale nějaký portrét, který (pro srandu králíkům) napodobuje jeho pohyby. Potom se ale znovu podíval do těch zvláštních temných očí s bílými skvrnami a uvědomil si, že to musí být on… proto si znovu prohlédl celou postavu… měla delší bílé vlasy s černými pruhy, mírně protáhlý obličej s milými rysy (jako měli jiní Angelové), trošku vystouplé lícní kosti a nesmíme zapomenout na vypracovanou a mužnou postavu… mohla mít skoro 190 cm, ne míň! Potom Angela něco napadlo a nechal si zviditelnit křídla… a poznal, že je to opravdu on! Znovu se tedy zaměřil na to, co z jaké strany má… vlasy jako Devilové (až na ty pruhy), oči jako Devilové (krom skvrn), rysy tváře jako Angelové, křídla jako Angelové (kromě těch odlesků) a postavu válečníka a siláka jako Devilové… 3:2… zvláštní poměr!
Když se na sebe dostatečně vynadíval, tak se vysprchoval, neboť pod županem měl na sobě stále ještě pot z bolestivé přeměny. Vlezl si tedy pod sprchu a když se konečně uráčil vylézt, tak mu zbývala jen hodina do oběda.
Byl zrovna uprostřed vybalování, když někdo zaklepal na dveře.
„Kdo je?“ zajímal se Angel.
„Pam!“ odvětil ženský hlas.
„Pak vejdi!“ řekl Angel a otevřel dveře.
„Nechceš s něčím pomoct, Angele?“ optala se jej Pam, když vešla dovnitř.
„Mohla bys mi prosím zvětšit oblečení? Je mi krátké!“ ukázal Angel na kufr, kde už bylo jen jeho oblečení.
„Nemohla! Koupíš si totiž nové! Dnes odpoledne jedeme na Příčnou ulici, kde tobě a ostatním nakoupíme věci do školy! Podej mi nějaký hábit, kalhoty a triko! To ti zvětším, ale pak dostaneš nové oblečení!“ odvětila Pam.
„Ale já nyní nemám žádné peníze!“ namítl Angel.
„Máš po rodičích a také po Potterových! Jen napiš dopis pro Gringotovy, který jim předložíš až tam půjdeme a bude to!“ usmála se na něj jeho teta a neverbálním zaklínadlem mu zvětšila oblečení.
„Oblékni se a pak přijď dolů! Jídlo si dáme v Londýně!“ řekla Pamela a odešla. Angel se oblékl a sešel.
„Hej, fešáku, kdy chceš začít s učením?“ otázala se mladíka Alex, když jej doběhla na schodech.
„Klidně zítra! Dneska už asi nebudeme mít čas!“ odpověděl Angel, kterého fešák nechal chladným.
„A joooo, my vlastně valíme nakupovat! To ještě bude zajímavý!“ řekla Alex.
„Proč?“ nechápal Angel.
„Všechno to asi bude na dost dlouho… oblečení, knížky, přísady do lektvarů a podobný nedůležitý věci! A ty ještě budeš potřebovat hůlku… a já s bráchou chcem nějaký zvířátko!“ znuděně řekla Alex.
„Nemáš ráda nákupy?!“ otázal se Angel, ale spíš to bylo konstatování.
„To teda nemám… mamčo, kdy vyjedem?“ změnila tón Alex, když uviděla Pam.
„Kluci, už jsou u krbu, takže jdem!“ zavelela Pam, podezřívavě si změřila svou dceru a vydala se do obýváku a dvojice šla za ní.
„No sláva!“ ocenil jejich příchod Artie a Alex na něj jen vyplázla jazyk.
Na Příčné ulici byli hodně dlouho… a nejdéle u Olivandera, kde si Angel vybíral hůlku… až po hodině našel tu s perem gryfa, z ořechového dřeva a trošku pružnou.
„Konečně doma!“ svalila se v jejich domě Alex do křesla, když dorazili a hodně dlouho potom, se ještě neráčila zvednout.
„Jdu spát, dobrou!“ rozloučil se Angel a zmizel do svého pokoje, kde si dal věci do skříně, podstoupil příjemnou sprchu a pak si lehl do postele a četl knihy kouzel, které si koupil v Příčné.
Druhý den ráno, k němu v pět dorazil Artie a probudil ho.
„O co se snažíš, bratránku?“ zajímal se Angel, když se mrknul na hodiny.
„O to, aby tvůj výcvik začal co nejdřív! Na těch svalech musíš pořádně makat, jinak zmizej!“ opáčil Artie a potutelně se usmíval.
„Jdu do sprchy, počkej na mě v kuchyni!“ zívl Angel a opět hupsnul pod ledovou sprchu, která jej dostatečně probrala… po zbytek dne a vlastně i prázdnin musel poctivě cvičit… učil se nejmocnější kouzla bílé magie, ale jeho rodina nezapomněla ani na boj se zbraněmi (v rodových šarvátkách to bylo efektivnější než kouzla) i bez nich. Prostě se Angel pořádně zapotil, ale také skvěle pobavil a poznával své nové já… byl učenlivější, trpělivější, ale také výbušnější, trošku roztržitý a agresivita puberťáka zmizela a nahradila ji elegance a příjemné chování gentlemana… když k nim tedy přišly nějaké Alexiiny a Pameliny kamarádky, tak na něm mohly oči nechat. Angel se také naučil létat a bavilo ho to… ale pak to trošku zevšednělo.